PÍSEŇ ODVAHY.

Lila Nováková

PÍSEŇ ODVAHY.
Svou píseň zazpívám, svou píseň nejsladší, kterou jsem myslela, že nutno zamlčet. Až jarních větrů van mlh závoj zaplaší, se sluncem omládlým pyšně ji pošlu v svět. Až ledy uvolní vzedmutou hladinu, křiknu ji po proudu, od břehu ku břehu, šeptnu ji potichu brázd černých do klínu, vonících nadějí, rozměklých po sněhu. Poroste píseň ta klasem i poupětem, zašumí ve větru, zahřmí vám od mraků, pták vám ji zazpívá, rozlétlý nad světem, úrodnou vlažičkou snese se s oblaků. S předtuchou klíčení zavzní k vám z daleka, po zimním sdřímnutí uhodí na prahy, nadšené povzbudí, ochablé poleká – má píseň sluneční, má píseň odvahy. 6