V. Jdem hustě sraženým zástupem – a někdy mizíme v prostoru.

Lila Nováková

V.
Jdem hustě sraženým zástupem – a někdy mizíme v prostoru. Jdem hustě sraženým zástupem – a někdy mizíme v prostoru.
 Jak zvony osamělé z kraje slyšet náš hlas a jindy zpíváme ve sboru. Jeden snadno jak zrna své myšlenky za denních žní sbírá a širokým gestem je sije v úhor, i tam, kde země je syrá. A jiný díla svá jak embrya bolestně v nitru nosí, jich vývoj mu čelo nesčetnou krůpějí úzkostného potu rosí, a když je zrodí, vzplanou horečně, zázračně hoří na mysech nekonečných, úskalí plných moří. A všechny nás vnitřní tajemný závan větrů od polů žene přes vrchy a doly, tmou, zimou přes cesty přívalem vytlučené, ne nám pro radost, však pro ty stupně kamenné, jež vytloukáme s mozoly a krvavou stopou do úbočí hor, jichž úpatí sotva známe. 37 A na ty zbožně myslíme, kdož dovedli nás k tomuto úpatí, i na ty, kteříž, díky našim mozolům a krvi, snadněji budou zítra stoupati. A všichni svůj zákon jednostejný v prsou nesem: to víme, že v každém hnutí našem jiskra věčného ohně dříme a že jdem světem a tvoříme proto, aby lícha dneška, námi zralá, chlebem dnů příštích vonným a živným se stala. Nechcem být tretkami na krbech povalečů, afrodisiakem prudkých, chorobných křečů, pochoutkou jazyků, ochablých lukulskými hody. My víme, že musíme skývou být a krůpějí čisté vody, beztvárným třeba kusem rudy, těžce vyrvaným zemi, železem pluhu, svítícím brázdami všemi, jež vyryty na úhorech zas pro zítřejší setby a zrání. A víra v ty zítřky, – toť vítr od polů, jenž nás žene i dává požehnání. 38
Básně v knize Bělozářky:
  1. PÍSEŇ ODVAHY.
  2. BYL KONEC LEDNA.
  3. ÚNOR.
  4. VŮNĚ.
  5. LALA, LALALA...
  6. DÉŠŤ.
  7. OVES.
  8. CO BOLESTÍ...
  9. LETNÍ PODVEČER.
  10. ŠÍRÁ HANÁ...
  11. OH, MALÝ POHÁR DEJTE MI!
  12. MLČENÍ.
  13. NA KOLE ČASU.
  14. OBLÁČKY.
  15. VIDĚLA JSEM...
  16. VLAK.
  17. NA STARÝ MOTIV.
  18. PODZIMNÍ MOTIVY.
  19. ANDANTE.
  20. JEDNOU CESTOU.
  21. POSLEDNÍ VŮLE.
  22. TVOJE DVĚ PÍSNIČKY.
  23. I. Jeli jsme krajem tvých Konfessí.
  24. II. Na leta hledím zpět. A lecos přešlo v životě,
  25. III. Příliš těžká vzduchu, příliš lehká vlnám, žije
  26. IV. Jít svou cestou vlastní prvá,
  27. V. Jdem hustě sraženým zástupem – a někdy mizíme v prostoru.
  28. VI. Snad jednou – a co, jednou, snad už dnes
  29. VII. Široká řeka.
  30. KRAMÁŘI.
  31. V POSLEDNÍ VEČER KARNEVALU.
  32. JE BÁSNÍK...
  33. ODMĚŘUJÍ, POČÍTAJÍ...
  34. LISTY „ZE ŽALÁŘE“.
  35. POD SLOVANSKOU LÍPOU.
  36. DAV.
  37. ODPUSŤTE.
  38. CO NENÁVIDÍM.
  39. KDYŽ SE ZEMÍ MLUVÍM.
  40. SONET O MOJÍ DUŠI.
  41. TY MOJE SLADKÁ PŘÍTELKYNĚ...
  42. MILENCI.
  43. Ó, MATKO!
  44. IL EGO...
  45. AMEN, AMEN.
  46. JE KRÁSA LIDSKÉ DUŠE...
  47. NAD BANGEM.
  48. SVOJÍ MÁMĚ.
  49. SMUTNÁ MODLITBA.
  50. SAMOTA.
  51. ZA TOLSTÝM.
  52. ZA HUSEM.
  53. O. V. GZOVSKÉ.
  54. NOVÉ ZVONY.
  55. NÁŠ VZDOR.
  56. 1914–1915.
  57. PROČ VYDÁVÁM TUTO KNÍŽKU...
  58. NA CHVÍLI MIMO SVĚT...