VI. Snad jednou – a co, jednou, snad už dnes
Lila Nováková
Snad jednou – a co, jednou, snad už dnes
Básně v knize Bělozářky:
- PÍSEŇ ODVAHY.
- BYL KONEC LEDNA.
- ÚNOR.
- VŮNĚ.
- LALA, LALALA...
- DÉŠŤ.
- OVES.
- CO BOLESTÍ...
- LETNÍ PODVEČER.
- ŠÍRÁ HANÁ...
- OH, MALÝ POHÁR DEJTE MI!
- MLČENÍ.
- NA KOLE ČASU.
- OBLÁČKY.
- VIDĚLA JSEM...
- VLAK.
- NA STARÝ MOTIV.
- PODZIMNÍ MOTIVY.
- ANDANTE.
- JEDNOU CESTOU.
- POSLEDNÍ VŮLE.
- TVOJE DVĚ PÍSNIČKY.
- I. Jeli jsme krajem tvých Konfessí.
- II. Na leta hledím zpět. A lecos přešlo v životě,
- III. Příliš těžká vzduchu, příliš lehká vlnám, žije
- IV. Jít svou cestou vlastní prvá,
- V. Jdem hustě sraženým zástupem – a někdy mizíme v prostoru.
- VI. Snad jednou – a co, jednou, snad už dnes
- VII. Široká řeka.
- KRAMÁŘI.
- V POSLEDNÍ VEČER KARNEVALU.
- JE BÁSNÍK...
- ODMĚŘUJÍ, POČÍTAJÍ...
- LISTY „ZE ŽALÁŘE“.
- POD SLOVANSKOU LÍPOU.
- DAV.
- ODPUSŤTE.
- CO NENÁVIDÍM.
- KDYŽ SE ZEMÍ MLUVÍM.
- SONET O MOJÍ DUŠI.
- TY MOJE SLADKÁ PŘÍTELKYNĚ...
- MILENCI.
- Ó, MATKO!
- IL EGO...
- AMEN, AMEN.
- JE KRÁSA LIDSKÉ DUŠE...
- NAD BANGEM.
- SVOJÍ MÁMĚ.
- SMUTNÁ MODLITBA.
- SAMOTA.
- ZA TOLSTÝM.
- ZA HUSEM.
- O. V. GZOVSKÉ.
- NOVÉ ZVONY.
- NÁŠ VZDOR.
- 1914–1915.
- PROČ VYDÁVÁM TUTO KNÍŽKU...
- NA CHVÍLI MIMO SVĚT...