VI. Snad jednou – a co, jednou, snad už dnes

Lila Nováková

VI.
Snad jednou – a co, jednou, snad už dnes
Snad jednou – a co, jednou, snad už dnes
se posmívati budou kliky, kritici, že přiznávám se k tomu, co jsi v duši vnes’ svou číší živou, tepem žil tvých perlící.
Snad jednou – a co, jednou, snad už teď jde světem přebytečných lidí úsměšek; tam na všechno si najdou přiměřenou odpověď.odpověď, a zbádat nízkost, vyrovnávat se s ní, – stačí lidský věk? Tys, mistře, tisíce už asi takých znal, jimž hanba sotva kdy tvář rudě polila, jimž pro smích Kristus, jenž svou sladkou moudrost rozdával, i Maria, jež lepší stránku zvolila. V mé duši kout je, – škola-li či chrám? tvým očím pochyby tam časem přednáším. Tam radíš klidně ty, tam rozhoduješ sám. Snad nad tím, čím mi duše po tvém uzraje, ty nepohrdneš otcovstvím? 39