SONET O MOJÍ DUŠI.

Lila Nováková

SONET O MOJÍ DUŠI.
Má duše zraje v zlatý hrozen vína. Jak živné slunce září jí má síla. Má pokora ty větve pozutíná, jichž hltavost by kmeni ublížila. A kmen se vine, do výše se vzpíná. Den přijde – aby čistá zaperlila, má duše vydá hrozen v číši vína, z níž po věky už pokolení pila. K vám modlím se, jež potom doušek opojí, jímž duše moje na svém slunci zrála. Byl život tvrdý, stál však přece za to, když po vší askesi a zmatků po boji, kdy duše zkrvavena sama stála, tou duší rozmnožíš, co věkům svato. 70