POSLEDNÍ VŮLE.

Lila Nováková

POSLEDNÍ VŮLE.
Nezemru-li z jara, schovejte můj popel na chvíli. Potom z jara, až se první skřivan nad zoraná pole vznese, nad prvním se květem mihnou bílá křídla motýlí, na stráni zas petrklíč si uschlé listy s zlatých očí střese, až už bude jisto, že je tady doba nových rozpuků a vůní, mého srdce popel vezměte a zaneste ho na zoranou hrudu, otevřete urnu moji rukou nerozchvělou na výsluní. Černou zemí, drahou černou zemí vstřebána tam budu, očištěná, oproštěná, osvobozená a bezbolestná, hodna toho. Moje srdce vzroste potom, k slunci klasem znova vstanevstane, a že hořelo tu celým žitím, milovalo mnoho, rudým mákem vedle chrpy v poslední svůj úsměv vzplane. 31