CO BOLESTÍ...

Lila Nováková

CO BOLESTÍ...
Co bolestí na mladou hlavu žití nastlalo, až se v ní někdy myšlenky pletou! Dušičko moje, nedej se pokořit ani za málo! Na zahradě růže kvetou! Bezohlednost a nízkost na cesty kamení naházely, únavou neklesej, duše moje, ani v taji! Slunce poházelo zlatem obzor celý, šírá pole před okny zrají. Všechno lze přebolet, čas nové dá síly. Růžemi ověnčíš zjasněné skráně, a žně v kraj bohatý když se přiblížily, zrn zlatých v svět poneseš plné štědré dlaně. 13