ZA HUSEM.

Lila Nováková

ZA HUSEM.
Řečnický postoj, vztažená ruka, plnovous rusý, dumavé oči, unylé snění leje se zpod obočí – tak paraduješ na transparentech, mistře Jene z Husi. A v gloriole tvojí trocha gramatických značek se skvěje vedle vlasteneckých rvaček. Žes pannu Marii měl rád, to ti také kvitují s díkem, ba, v celku prýs byl dobrým katolíkem. To stačí – vrchních deset tisíc aspoň říká, aby národ slavil svého mučenníka. A ty jdeš, robustní, jako všichni kněží každé doby – tak tě starý kreslíř vtělil inicialek do ozdoby, – a hlásáš pravdu boží, a boříš autority, které vzrostly lži a hříchu na podnoži, a přepych káráš, mrzkost, nečistotu duše, těla, a přes hrozby a kletby řinou se tvá slova smělá, a když tě umlčeli, nad svou dobou, dusnem se tmící, ještě jsi vzdorně zatřás’ hranice svojí ohnivou kšticí. Dnes, mistře Jene, nebýt tvojí hrozné smrti, ani bychom nevěděli, že Čech může mít někdy charakter pevný a celý. 95 (A že jsi mnoho psal, pravopis jsi si zkrátil, a že jsi Čechem byl, poměry na svém Učení jsi zvrátil, a byl bys se podivil, duše poctivá a praktická spolu, tím že si pomůžeš jednou ku idolu!) Mistře Jene, vstaň jako pták z báje z popele, otřes jeho zbytky s perutí svítících vesele, a prolétni zase českou zemi, – úkolů v ní, jak když podzim listí nastele! Ještě nám v pravopise překážipřekáží ypsilon, jota, znovu a ještě se tu roztahuje všelijaká slota, ale hlavně: národ tvůj, jak tehdy, nezná pravdy boží, bují tu autority všelijaké lži a hříchu na podnoži, slouží zas i ještě národ chytráctví všelijaké láje, před pravdou v politice pštrosí hlavu v písek ukrývaje. A, mistře milý, dopřeješ si podívané pro bohy, pro kterou by slunce mělo přestat hledět s oblohy: hranici ti zase kdesi nad vodami schystá ne církev už, jež s plným břichem chválí Krista, ale vrchních deset tisíc, víš, těch, mistře milý, kteří, nebýt trochy gramatických značek a vlasteneckých rvaček, ani by tvou oslavu národu pro nedostatek důvodů neodporučili. 96

Básně v knize Bělozářky: