SMUTNÁ MODLITBA.

Lila Nováková

SMUTNASMUTNÁ MODLITBA.
Ve chvílích, skrytých v duši jak perla pod tříští mořských pěn, kdy i ten nejnižší, shonem všedních dnů unaven, hledá v sobě stopy něčeho, čemu se možno poklonit, v těch chvílích vyrůstáš ty, nejčistší zvuku, jímž nástroj se chvěl, ty, vůně nejsladších z květů, jimiž se může rozvít cit, ty, bolestný plode včerejšků, ty, jenž jsi zítřků sémě i pel, ty, jenž jsi nade vším a vším jsi sám, a dáváš věčnost všem vesmírným efemerám a na jeden stupeň stavíš laskavou rukou všechna srdce, ta, jež sklíčena nezbadatelnosti tvé mukou, i ta, jež zachvívají se jenom vlastním tlukotem, a všechna, všechna ta srdce laskáš v klíně svém, – ty, nejvyšší vlno, kterou vesmír vzhůru spěl: lásko, bože, moudrosti věčná, bezejmenný, neobsáhlý... Od věků po věky chaosem hlas tvůj zněl, sbory tvých poslů od hranic prostorných k hranicím táhly, 86 všechen duch ve zrak tvůj hleděl rozkochán, a přec ještě výše, nad čely všech on dálkami bloudil. Pod korami srdcí, zdánlivě upoután, nezastavitelně, teplý a čistý, jsi proudil a kratery duchů nejosamělejších na div jsi do výše trysk, a po úbočích lávou jsi vychládal, a révou, v níž zaplála krev a sluneční paprsk výsk, toužícím věřícím pro slavnost dnů velkých jsi se stal. Ty, jenž jsi krystalem všeho, čím po staletí uzrával cit a duch, ty, jenž jsi královstvím duší osamělých, ty, jenž mannou jsi v poušti slabým a modlitbou varhan vpadáš v jejich sluch, ty, jenž nejponíženějším pod jménem boha dáváš sílu a svatost a vzdor a béřeš je ve vyvolených svých nespočetný sbor, ty škeble, jež je hltáš a znovu zvučíš tony žalmů nevyznělých, ty, jenž jsi sám vždycky měl a mít budeš dosti sil, abys slávu svoji z nánosu očistil, ty, království boží v mém srdci na zemi, jež dáváš samotu a smutek a hrdost a žulových mysů severních tragickou tvrdost, k tobě se modlím, na mysech nejzazších v zrak se ti dívám, 87 vlnou svou o tebe tluku a po tvé patě splývám... Jsi se mnou, a kdybys byl jen touhou a bolestí, a neskutečným, jak když večerní vánek v trávě šelestí, a zoufalstvím, nekonečným smutkem a zmatkem, mojí jsi jedinou věrou a silou a statkem, mé duše živote, dvou šedých očí paprsku a vláho... 88

Básně v knize Bělozářky: