LALA, LALALA...

Lila Nováková

LALA, LALALA...
Tak jsem si, dušičko, kolikrát myslela, jaká jsi za léta scvrklá a svrásčilá. Všecko že tlačí tě na půdě skoralé, že i to sluníčko líbá tě nedbale. A zatím – vždyť ty jsi planý mák na mezi, vyrůstáš, zdviháš se k zlatému vítězi. Ba, že jsi droboučká, ba, že jsi svrásčilá, vždyť jsi se, chudinko, před chvílí rozvila! Napneš své lupeny, na slunci zasvítíš, rosy se napiješ, světlem se nasytíš! Už nad tvou náručí v slunci se třepotá sladká a zpozdilá písnička života. 10