VŮNĚ.

Lila Nováková

VŮNĚ.
Dnes v okno se mi vedral vůně proud. Je jaro. Na polích se vlhké hroudy rozpadají. Zkad vůně ona – těžko uhodnout. Či narcisy a jacinthy tu kdesi kvetou v kraji? Je řeka šedá, krami spoutána, jež v nečisté se hory kolem břehů nakupily. A přec už tady v křoví od rána pták se sluncem se pozdravuje zvučně, ze vší síly. Ta divná vůně – odkud vanula? To život kdesi rozkvet.Tak to vlastně vždycky bývá. Když nový zítřek klíčí z minula, kol duše přeletí mi vůně neznámá a tklivá. 9