NAD BANGEM.

Lila Nováková

NAD BANGEM.
V každém jsou člověku ukryta slabší, či silnější ložiska zlaté rudy. Některá nitra jen do dna až rozryta, zplenil je život, banalní, chudý. Staneš tak před duší, buďsi to kdokoli, rezavých zámků dotkneš se jemně, bez klíče otevřeš, aniž to zabolí, jak lůno bohaté, přístupné země. Tu projdeš volně, jinde se musíš probíjet, tesák tu zlomíš, tu zas se skála jen drolí.drolí, bez pýchy, bez hnusu musíš tak spět do tmavé štoly. Sám tím se opojíš zápasem, a pak ti nitro jásavě zazpívá, když ta tvář zahoří radostným úžasem, až ty jí podáš její zlatá zrna svítivá. Jen pýchu, pýchu od svého srdce vzdal, pokorně ponoř se v život až na dno. Prostota, srdečnost – nástroj i závodní kapitál. Lidské tak zlaté rudy dobudeš vždycky a snadno. 80