IL EGO...

Lila Nováková

IL EGO...
Ty chtěl bys také nesmrtelným býti, hochu můj? Což nesmrtelnost tak jest kouzelna? Což není illusí jen? Uvažuj! – – – – – – – – – – – – – Il ego qui fuerim tenerorum lusor amorum... Můj hochu, těch jiter vzpomínej, kdy v sladké únavě za letních dnů, i sníh kdy svítil na předměstí, k nám kdosi zavítal za sterých květů, v slunce záplavě, a přines’ dva tisíce let už staré svoje štěstí, a radost, rozkoš, bílé lokty dávno, dávno setlelé, oddechy vášní svěžích ňader dávno, dávno doznělé, – k nám přišel neviděn, jak azur nad námi se rozestřel, a staré slunce protkalo jej zlatou sítí, a zefyr nad vlnami modrými se rozšuměl, a východ šlehal purpurem, jak požár když se vznítí. Jak zefyr hravých vlnek povrch leptal, tak ret tvůj šeptal: Il ego que fuerim tenerorum lusor amorum... Můj hochu, – básník sám, to člunek na vlnách, sám sebou bezmocný to blesk je v tmách, 76 to list je urvaný a hnaný vichrem neznámým, to úsměv na tváři, z nějž tajné vášně ztropí sobě šprým, to chvění žhavých sfer nad polem žloutnoucím, to vůně jakés dech, to Ittaky je dým... A ty si blouzníš o nesmrtelnosti, hochu? Hrst loňských listů, popele to trochu. Il ego qui fuerim tenerorum lusor amorum... Kde oči jsou, jež všechno zřely, čím v sladké rozkoši teď oči se ti stměly? Kde ruka, která slova znamenala, jež se rtů kanou ti, jak zrna hroznů zlatá, zralá? Čím básník jest při nezměněném toku vln a chodu hvězd? To staré slunce z jeho slov ti padá v duši, jež on zřel, v tvých smyslech z mrtvých všechny vůně vstaly, jež na květech mu v loktech zvadlých dodýchaly. Zas hoří polibky a záchvěvy, jimiž se opíjel, ta ústa planou, ňader bujných vábný hrot, a vlny hořícího moře šplounají svůj zpěvný doprovod. Za tisíc let po vichrech proměn jen to prošlo zmarem, co básník od života dostal darem, a přelil v píseň vášní, slunečního znoje. Il ego qui fuerim tenerorum lusor amorum... Hochu, nesmrtelnost že je má? – anebo tvoje? 77
Básně v knize Bělozářky:
  1. PÍSEŇ ODVAHY.
  2. BYL KONEC LEDNA.
  3. ÚNOR.
  4. VŮNĚ.
  5. LALA, LALALA...
  6. DÉŠŤ.
  7. OVES.
  8. CO BOLESTÍ...
  9. LETNÍ PODVEČER.
  10. ŠÍRÁ HANÁ...
  11. OH, MALÝ POHÁR DEJTE MI!
  12. MLČENÍ.
  13. NA KOLE ČASU.
  14. OBLÁČKY.
  15. VIDĚLA JSEM...
  16. VLAK.
  17. NA STARÝ MOTIV.
  18. PODZIMNÍ MOTIVY.
  19. ANDANTE.
  20. JEDNOU CESTOU.
  21. POSLEDNÍ VŮLE.
  22. TVOJE DVĚ PÍSNIČKY.
  23. I. Jeli jsme krajem tvých Konfessí.
  24. II. Na leta hledím zpět. A lecos přešlo v životě,
  25. III. Příliš těžká vzduchu, příliš lehká vlnám, žije
  26. IV. Jít svou cestou vlastní prvá,
  27. V. Jdem hustě sraženým zástupem – a někdy mizíme v prostoru.
  28. VI. Snad jednou – a co, jednou, snad už dnes
  29. VII. Široká řeka.
  30. KRAMÁŘI.
  31. V POSLEDNÍ VEČER KARNEVALU.
  32. JE BÁSNÍK...
  33. ODMĚŘUJÍ, POČÍTAJÍ...
  34. LISTY „ZE ŽALÁŘE“.
  35. POD SLOVANSKOU LÍPOU.
  36. DAV.
  37. ODPUSŤTE.
  38. CO NENÁVIDÍM.
  39. KDYŽ SE ZEMÍ MLUVÍM.
  40. SONET O MOJÍ DUŠI.
  41. TY MOJE SLADKÁ PŘÍTELKYNĚ...
  42. MILENCI.
  43. Ó, MATKO!
  44. IL EGO...
  45. AMEN, AMEN.
  46. JE KRÁSA LIDSKÉ DUŠE...
  47. NAD BANGEM.
  48. SVOJÍ MÁMĚ.
  49. SMUTNÁ MODLITBA.
  50. SAMOTA.
  51. ZA TOLSTÝM.
  52. ZA HUSEM.
  53. O. V. GZOVSKÉ.
  54. NOVÉ ZVONY.
  55. NÁŠ VZDOR.
  56. 1914–1915.
  57. PROČ VYDÁVÁM TUTO KNÍŽKU...
  58. NA CHVÍLI MIMO SVĚT...