PROČ VYDÁVÁM TUTO KNÍŽKU...

Lila Nováková

PROČ VYDÁVÁM TUTO KNÍŽKU...
Jdou těžká oblaka tak nízko nad hlavami a chvíle jsou, kdy po lidsku si vzdychnem v koutku svém, když zápach krve, ohlas bídy naše city zmámí a po slunci si příliš zastesknem. A přece víme: je tu země, slunce je tu a mraky občas přijdou, jež je rozdělí. Tak bylo to a bude do skonání světů. A my jsme země jepičími titany, můj příteli. Tož, máme beztvárné rvát cáry z mraků, v cet verše odít je, by zazvonil z nich rým, a svému lidstvu mocí cpát do uslzených zraků, či v mraky spáry zatnout s vztekem bezmocným? Vždyť také víme: mezi sluncem, mezi naší zemí jde za mraky i vichr, nepřemožitelný čas, krev suší v šlépějích a jeho perutěmi tak den zas probleskne, jak posledně v nich shas’. 103 To bude zítra. Se všemocným časem, na jehož perutích jsme všichni pouhým nic, s titany jepičími svoje síly hmyzí spojila jsem a s úsměvem v ty mraky duji z plných plic. 104