JE KRÁSA LIDSKÉ DUŠE...

Lila Nováková

JE KRÁSA LIDSKÉ DUŠE...
Je krása lidské duše úsměv pouhý, jejž náhodou jen shlédneš v davu. A hledat jej – to šílenství je touhy. V své ticho zanes jej, jak obraz svatý a zavěs v tajný úkryt duše, kde prahu nedotknou se cizí paty. A nedopusť, by skryl se v pavučiny, a neklň živé lidské tváři, když v davu uzříš na ní výraz jiný. Svůj úsměv dala ti, a nedá více. Buď vděčen. Moudrým uč se býti. Vždyť pro tu krásu šel jsi do ulice. Jdi cestou dál a střez se resignace, „Už nikdy“ neříkej, a jistě v tvé oči nový úsměv svitne sladce. A zas jdi dál a pozorně hleď v davy bez předsudků a bez sklamání. Sám nezraníš a vyjdeš – vítěz pravý. 79