JE KRÁSA LIDSKÉ DUŠE...
Je krása lidské duše úsměv pouhý,
jejž náhodou jen shlédneš v davu.
A hledat jej – to šílenství je touhy.
V své ticho zanes jej, jak obraz svatý
a zavěs v tajný úkryt duše,
kde prahu nedotknou se cizí paty.
A nedopusť, by skryl se v pavučiny,
a neklň živé lidské tváři,
když v davu uzříš na ní výraz jiný.
Svůj úsměv dala ti, a nedá více.
Buď vděčen. Moudrým uč se býti.
Vždyť pro tu krásu šel jsi do ulice.
Jdi cestou dál a střez se resignace,
„Už nikdy“ neříkej, a jistě
v tvé oči nový úsměv svitne sladce.
A zas jdi dál a pozorně hleď v davy
bez předsudků a bez sklamání.
Sám nezraníš a vyjdeš – vítěz pravý.
79