I.
Jeli jsme krajem tvých Konfessí.
Jeli jsme krajem tvých Konfessí.
Ukazoval jsi mi věžičky za lesy,
městečka v rovině šíré, zalité podzimním jasem,jasem.
Jmenoval jsi je, jakoby děti svoje, laskavým hlasem.
A ve tvých očích zlatavý, měkký odlesk se chvěl.chvěl,
to že jsi všem starým bolestem odpouštěl,
a že jsi, dojat, radostí vzpomínal,
jak ti je život jako koberec z chudobek a šípkoví stlal.
A jako bys byl mluvil: bývalo, bývalo,
kamení na cestách dost, radostí pramálo.
Nu což – tu je ten kraj, podzim jím lehce dýchdých.
Je smutek na dně všech věcí vezdejších. –
A řek’ jsi: Je nutno jen v sebe věřit. A platit statečně u starých mýt. –
Pak přišla Praha, – koleje do šíra. Továrny. Na všem reklamní štít.
Ruky stisk. I tady je slunce. Básníku, díky, půjdu se znovu bít.
33