NEVĚRMENEVĚŘME!
Nevěřme nikomu
na světě šírém!
Nevěřme bratru,
nevěřme sestře,
nevěřme v přátelství,
nevěřme v sebe!
Nevěřme pro minulost,
nevěřme v přítomnu,
nevěřme do budoucna!
Věřme jen jednomu:
Když světlý okamžik
přinese štěstí kus,
anebo záblesk jen,
my dravě sáhněme
po onom záblesku,
v duši jej strhněme
a držme pevně!
A věřme tomu jen:
to máme, co urveme,
a hříchem jediným
v katechismu věčna
je tupá netečnost,
73
anebo soucit snad,
se kterým necháme
mizeti záblesku,
jej anebo sebe
vzdávajíce druhým!
To mámemáme, co urveme!
Nechť rveme pro sebe
štěstí či blaho jiných,
nechť při honbě divoké
deptáme jiné v prach,
to tady zůstává:
Nesčetná řada je
hltavých sepií.
A co já neshltnu,
dravý proud zanese
v ústa té vedle mne.
Nesčetná řada je
retů těch hladových
a který polibek
já nezachytnu, –
ten prostě připadne
těm retům vedle mne!
Nesčetná řada je
hýřivých, vášnivých
objetí dravých.
A co já nepřižhnu
na srdce bouřící,
to navždy ztraceno
v obětí jiném.
Nevěřme nikomu
na světě šírém!
74
Nevěřme pro minulost,
vždyť žijem přítomnem,
minulost rezavou,
bezcennou mincí je
století zašlých.
Nevěřme v přítomnu,
vždyť řada nezčetnánesčetná
sepií hltavých
a retů hladových,
obětí žhoucích
vedle mne, přede mnou,
za mnou i nade mnou
čeká jen na okamžik,
kdy lepší sousto,
polibek vášnivý
ke mně se přiblíží,
by chtivou rukou
samy po něm vstáhlyvztáhly.
Nevěřme do budoucna. –budoucna, –
snad v chvíli nejbližší
shltne mne silnější,
než všecka víra má,
všech plánů dalekých
odvěký nepřítel
smrt, paní jizlivá,
a všechny přípravy
pro lepší budoucnost,
jež tolik úsilí
a krve stály mne,
v pospas dá ostatním
sepiím hladovým –
75
čekajícím.
Nevěřme nikomu
na světě širokém!
Nevěřme bratru,
nevěřme sestře,
nevěřme v přátelství,
nevěřme v sebe!
Nevěřme pro minulost,
nevěřme v přítomnu,
nevěřme do budoucna;
Věřme jen jednomu:
to mám, co urvu!
76