NEVĚŘME!

Lila B. Nováková

NEVĚRMENEVĚŘME!
Nevěřme nikomu na světě šírém! Nevěřme bratru, nevěřme sestře, nevěřme v přátelství, nevěřme v sebe! Nevěřme pro minulost, nevěřme v přítomnu, nevěřme do budoucna! Věřme jen jednomu: Když světlý okamžik přinese štěstí kus, anebo záblesk jen, my dravě sáhněme po onom záblesku, v duši jej strhněme a držme pevně! A věřme tomu jen: to máme, co urveme, a hříchem jediným v katechismu věčna je tupá netečnost, 73 anebo soucit snad, se kterým necháme mizeti záblesku, jej anebo sebe vzdávajíce druhým! To mámemáme, co urveme! Nechť rveme pro sebe štěstí či blaho jiných, nechť při honbě divoké deptáme jiné v prach, to tady zůstává: Nesčetná řada je hltavých sepií. A co já neshltnu, dravý proud zanese v ústa té vedle mne. Nesčetná řada je retů těch hladových a který polibek já nezachytnu, – ten prostě připadne těm retům vedle mne! Nesčetná řada je hýřivých, vášnivých objetí dravých. A co já nepřižhnu na srdce bouřící, to navždy ztraceno v obětí jiném. Nevěřme nikomu na světě šírém! 74 Nevěřme pro minulost, vždyť žijem přítomnem, minulost rezavou, bezcennou mincí je století zašlých. Nevěřme v přítomnu, vždyť řada nezčetnánesčetná sepií hltavých a retů hladových, obětí žhoucích vedle mne, přede mnou, za mnou i nade mnou čeká jen na okamžik, kdy lepší sousto, polibek vášnivý ke mně se přiblíží, by chtivou rukou samy po něm vstáhlyvztáhly. Nevěřme do budoucna. –budoucna, – snad v chvíli nejbližší shltne mne silnější, než všecka víra má, všech plánů dalekých odvěký nepřítel smrt, paní jizlivá, a všechny přípravy pro lepší budoucnost, jež tolik úsilí a krve stály mne, v pospas dá ostatním sepiím hladovým – 75 čekajícím. Nevěřme nikomu na světě širokém! Nevěřme bratru, nevěřme sestře, nevěřme v přátelství, nevěřme v sebe! Nevěřme pro minulost, nevěřme v přítomnu, nevěřme do budoucna; Věřme jen jednomu: to mám, co urvu! 76