PÍSEŇ MÉ LÁSCE.

Lila B. Nováková

PÍSEŇ MÉ LÁSCE.
Nám orchidea pokvete jen v skrytu. A odkvete-li, byla vždy jen květem. My budem vědět, cítit to, že kvetla. V tom kořisť žití: vímvím, že bylo léto, ve kterém květ, byť jedenjeden, jistě kvetl. Já vím, a vědomí to co mi vezme? A byť jen nečekaně květ ten kvetl, jak myrty květ, neb tropického kaktu, tím vzácnější mi potom květ ten bude – Má lásko, lásko! báječný ty květe, jenž kalich svůj vstříc slunci rozestíráš! Jenž v barvách hýříš, omamuješ vůní! A slunce tvoje věčné, svaté, živné! Kéž rozumím ti, lásko moje – květe, bych dále mohla pěstiti tě věrně a svěží zachovala božskou krásu! Ty slunce, jehož silou otevřel se květ lásky mojí, dej nám jas a žár svůj! Dej rosu ranní, dej svůj zážeh denní! Ty slunce, jehož dítětem má láska, dej ochranu svou mocnou, nedej zhynout jí v záporu svém, ve hnusné tmě noční, nedejnedej, by vadla, mřela v odkvétání, 80 jen znič ji jedním paprskem svým žhoucím, tak, jako žárem svým jsi život dalo! V tobě, mé slunce, vznik i zánik její! Dej,Dej velkost nám svou vlastní velikostí, dej život nám svou vlastní životností, a dej nám sílu svojí vlastní silou, a svatostí svou i nás, slunce, posvěť! DejDej, abychom ve světle chodili tvém velcí a svatí, dokud den tvůj bude. A s večerem zpět přijmi, co jsi dalo: velkost i sílu, život, světlo, svatost, a nedej, aby dary tvoje zašly v noci! Já tobě, slunce, všechno odevzdávám: i svoji lásku, sebe samu, Jeho! Aj, děti tvé, mé velké, svaté slunce! 81