STÍNE SMRTI!

Lila B. Nováková

STÍNE SMRTI!
Ty tisíckráte prokletý a vzývaný znovu, ty milenče sladkých chvil, ty přízraku strašných nocí, ty bezmezná náruči s nekonečným tichem, ty dravá soutěsko, v níž bouř se tříští, ty bezejmený a neznámý, ty příteli volaný tisíci nejsladších jmen – tys konečně přišel. A jmenuji tebe naposled nejlahodněji: Stíne Smrti! V zoufalé chvíli naprosté skleslosti, kdy v oku usychaly trpké slzy, zastavené ve svém toku šíleným smíchem, tvá ruka nehmotnánehmotná, a přec měkká, vlahá, na čele, potem hrůzy skropeném, spočinula, a hlas tvůj, přicházející z Nekonečna, napověděl chvějícím se retům, toužícím bolestně po výkřiku tvého jména: Jsem zde, jsem Stín Smrti! A po tvých slovech prchla všechna nejistota. Moje duše písní sladkou rozezvučela se. Zazpívala píseň slz, padajících v Nekonečno tvoje – – – 65 zazpívala píseň beznadějí, tančících na okraji jeho propasti, – – – zazpívala píseň bolestí, tříštících se o život, podstavec tvých nohou – – – zazpívala píseň bezmezného zániku, jemuž ty láskou svou život dáváš – – – zazpívala píseň veškeré touhy, jíž tys od věků vyvolenými byl objímán – – – zazpívala duše moje píseň prvé své radosti. A poprvé poklonila se ti duše moje svou písní, neboť dal jsi jí poznání sebe. Proto hrůza a rozkoš z bolesti jsou údělem všechněch, kdož tebe jediného si zamilovali, protože objetí tvoje jediné je, a plodem jeho děsné slovo Konec. A jen ti vyvolení tvoji, kdož cítí slast nekonečnou prostých zániků, ti chvějí se hroznou touhou po jediném a bezplodném tvém obětí, šťastni tím, že kletbě jejich béřeš pokračování. Dík tobě, který z Nekonečna vyslal’s zvuk jména svého hledajícím retům,retům. Dík tobě, zápore všeho, čím vyplnit musíme dobu hroznou čekání na jediný úkoj: Já vím teď, že přijdeš jistě. Je konec pochyb. Ty přijdeš jistě, protože příčinu máš v mém zrození. A čím později přijdeš, – tím sladší úkoj. 66 Ty čekáš jen, až poslední nerv se horečně napne, až poslední krůpěj krve zakolotá varem, pak teprve dáš to, co jsi slíbil ve chvíli bolesti zoufání nad věčným bezúkojem: objetí svoje, které spálí bolestné touhy. Stíne Smrti! 67

Básně v knize Cestou: