Z JARA.

Z JARA.
Ano, z jara jednou šla jsem šťastná v pole s housličkami svojí touhy a své lásky. Probudila všechny květy na jich stvole, k písni v doprovod jsem zvala sedmihlásky. Chudobičky bledé kvetly u mých nohou, břízek sbor mi kýval od palouku, amorků roj stanul v tanci pod oblohou, zdiven na mně ztrnul pohled brouků. Všem jsem tehdy písně svoje hrála ze strun housliček je vábíc v prsou skrytých, všechna Čistota mi naslouchala: Do brázd píseň zasila jsem, v hloubku rytých, kápla po popěvku do srdéčka květů, broukům tykadla jsem jimi ověsila, ptákům nakladla jich v cesty jejich letu, hrst jich vmetla na oblaka bílá. Když jsem takto rozdala své dary, sesmutněla sama jsem v tom plesu: úzkost moje klesla ve brázd čáry, v lehkých mlhách táhla k břízkám k lesu. Slza za slzou se svezla v plodné hrudy, duše má v ně kořen zapustila. Jako bezplodný strom, suchý, chudý, sama bez písní jsem v šeru zbyla. 10