JDE DEN ZA DNEM.

Lila B. Nováková

JDE DEN ZA DNEM.
Jde den za dnem jak smavá pacholata a přitulí si k tváři Matku-Zem. Tu růžný úd se mihne, kadeř zlatá, tu polibek dá korálovým rtem, a onen sladký úsměv v slzu mísí, v níž odráží se nebes bájný pás, když perlou dužnou třepotavě visí na zlaté síti dětských jeho řas. Byť stál jsi stranou, smích se nese k tobě a někdy také dětských pláčů sten. – Jen dobře hleď a dnů pak ve podobě svůj jistě shlédneš mládí sladký sen. Dej pozor pak a malou za nožičku jej tiše lapni, skryj na prsou svých, a zlíbáš-li jej bouřně pod bradičku, v tvůj celý život zvonit bude smích! 11