SKŘIVAN ZPÍVAL!

Lila B. Nováková

SKŘIVAN ZPÍVAL!
Byl jarní večer, vzduchem táhly vůně nevzkvetlých ještě stromů ovocných, a ve výši kdes, na kovové struně, hrál skřivan písně prvých tužeb svých. Nám slunce hustá clona mraku kryla, jak černý závěs před ním visela, však touha skřivaní své jasné trylky sila s těch výšin, k nimž zář slunce dospěla. Viď, poznal jsi, že skřivan ten nás učí, že vždy jsou kdesi výšky dostižné, v nichž, byť nás mračný obzor krutě mučí, přec touhy naše jasné slunce žhne! A proto, o hrudu když polní zazvonila ta zlatá zrna, trylky skřivaní, tam nitra naše sladce vycítila, že nám to dává slunce žehnání. 23