MĚSÍCI.

MĚSÍCI.
Spěl měsíc oblohou, jak vášní štvaná žena a v mráčky halil se, jak ona do svých vlasů, jak ona chvěl se, bledl ve svém jasu. Spěl měsíc oblohou a siný svit lil na ni. Já k němu v touze rozpínala ruce a štvána, vášně stápěla se v muce. Ó dobře vím to, luna že je ženou! I ona marně ruce rozepíná, však ňadra mrtva, náruč její siná. Při svitu měsíce zřím nahé její tělo: ač ňadra mrtva, tajnou vášní planou a v žilách cítí rozkoš nepoznanou. Ty hvězdo mrtvámrtvá, oblej záři sinou! V dnech tvého svitu život hárá ve mně, ty k ňadrům mrtvým tiskneš hlavu jemně. Má hvězdo mrtvá, za tvých bílých nocí ty hvězdy čítám, jež v tvé záři blednou, když rozepneš k nim náruč svoji lednou! 40