Mezi námi skála vstává,

Jiřík Luděk Moravský

Mezi námi skála vstává, Mezi námi skála vstává,
vstává – roste – tělem studí. Pod ní mnoho usínáváusínává, co juž nikdo neprobudí...
Vadnou květy bouří sbité... Není vám jich trochu líto? Bože – Bože – přece vítevíte, zcela že nás odcizí to! 22