V duši stály hnědé stíny, smutně hlavu klonící,

Jiřík Luděk Moravský

V duši stály hnědé stíny, smutně hlavu klonící, když jsem stanul před svou velkou, opuštěnou zvonicí nerozhodnut, zda mám vzbudit, co mi dřímá v tichém lese. Bával jsem se, že tou hudbou zvonice má rozsype se. Rozhoupal jsem svoje zvony v jeden smělý, silný hlas, zahýbal jsem všemi hvozdy, každý strom se v lese třás'. Zavířila černá voda, v které spousta listí tlela, zavířila – roztekla se – černé stromy porážela. Rozhoupal jsem svoje zvony – nevím, kde jsem sílu vzal. Rozkřičel jsem svoji hudbou celou spoustu hluchých skal, rozbublal jsem těžké temno, kterým každá propast zela, že z těch hvozdů probuzených utíkala stáda celá. Rozhoupal jsem svoje zvony v jeden silný, smělý hlas: jak jste dříve poslouchala, přijďte slyšet jednou zas'! Uslyšíte pěknou hudbu – že jí rovné v světě není, hudbu, která tichá zase, tichá – ale k zešílení. Zvonice se rozsypala, v trávě leží každý zvon přeražený, zarosený... Nevydá již nikdy tÓn – zvonice se rozsypala, jeden trám jen zůstal po ní. Na tom malý umíráček pěknou, pěknou píseň zvoní.

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

64. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Nedělní jitro. (Ferdinand Tomek)
  2. Co že mě bolí? (František Táborský)
  3. HLASY (Alfons Breska)
  4. Jako poutník k svaté hoře (Adolf Heyduk)
  5. V ROZVALINÁCH (Alois Jirásek)
  6. V NOČNÍM TICHU. (Adolf Heyduk)
  7. Co trvá. (Adolf Heyduk)
  8. 10. Umru – šumote ty jemný! (Václav Bolemír Nebeský)
  9. NOC V KRUMLOVĚ. (Antonín Klášterský)
  10. V nočním tichu. (Josef Václav Sládek)