V duši stály hnědé stíny, smutně hlavu klonící,

Jiřík Luděk Moravský

V duši stály hnědé stíny, smutně hlavu klonící, V duši stály hnědé stíny, smutně hlavu klonící,
 když jsem stanul před svou velkou, opuštěnou zvonicí nerozhodnut, zda mám vzbudit, co mi dřímá v tichém lese. Bával jsem se, že tou hudbou zvonice má rozsype se. Rozhoupal jsem svoje zvony v jeden smělý, silný hlas, zahýbal jsem všemi hvozdy, každý strom se v lese třás’. Zavířila černá voda, v které spousta listí tlela, zavířila – roztekla se – černé stromy porážela. Rozhoupal jsem svoje zvony – nevím, kde jsem sílu vzal. Rozkřičel jsem svoji hudbou celou spoustu hluchých skal, rozbublal jsem těžké temno, kterým každá propast zela, že z těch hvozdů probuzených utíkala stáda celá. Rozhoupal jsem svoje zvony v jeden silný, smělý hlas: jak jste dříve poslouchala, přijďte slyšet jednou zas’! Uslyšíte pěknou hudbu – že jí rovné v světě není, hudbu, která tichá zase, tichá – ale k zešílení. Zvonice se rozsypala, v trávě leží každý zvon přeražený, zarosený... Nevydá již nikdy tón – zvonice se rozsypala, jeden trám jen zůstal po ní. Na tom malý umíráček pěknou, pěknou píseň zvoní. 24
Básně v knize Jak ledy plavaly...:
  1. Vadnou moje bílé květy – všechno s nimi pro mne vadne,
  2. Na kraji lesa, kde kořeny mechovím zelené
  3. Kde se má cesta zatáčí
  4. Má drahá, věř, že když se stmívá,
  5. Přišlo ke mně jaro po špičkách a tiše.
  6. Nemohu za to, co zpívá ve mně –
  7. Po cestě šel starý žebrák usláblý a chor a bled,
  8. Já krajem šel, kde slunce juž se sklání
  9. Noc temná byla, neprůzračná,
  10. My v rokli vykvetli, kde světla bylo málo
  11. Nádherný podzim byl, hýřivý, přeplněn divokem krás...
  12. Přišla jednou teskná tucha v sivých mlhách v ňadru mému,
  13. Rudě žhavý kotouč slunce po obzoru tiše táh’,
  14. Mezi námi skála vstává,
  15. Všude, všude hledával jsem, pro co není v řeči slova –
  16. V duši stály hnědé stíny, smutně hlavu klonící,
  17. Po městech bázlivě zamlklých měsíc se procházel,
  18. Kde jsme se potkali, to alej byla stmělá
  19. Křičte moje housle staré, když já křičet nemám sil –
  20. Má oběť marna jest a marno vše, co zpívám...
  21. V kraj sesmekly se dlouhé stíny steré
  22. Kraj bílý táh’ se v nekonečno a všude ležel třpytný sníh,
  23. Kudy jenom chodil jsem, plakalo mé mládí...
  24. Já bledý pěvec, pěvec smutný
  25. Jednou se mi mnoho zdálo:
  26. V zraku vašem skryto mnoho,
  27. Všechno kolem usínalo,
  28. Mně anděl zpíval píseň v sny,
  29. Na nebi v lampách rozžetých
  30. Vzpomeňte si, moje duše,
  31. Napadlo rosy do mých snů,
  32. Bez vás je tak smutno, smutno,
  33. Nemohu, nemohu uvěřit,
  34. Byl jsem jak větévka bez květů
  35. Mně trpěti jest souzeno
  36. Nikoho již tady nemám,
  37. Teď věru nevím ani,
  38. Oko tvé je lesů hloub,
  39. Zastesk’ si v křoví slavíček
  40. Den spat juž jde a bílá luna
  41. K smrti mi smutno... Ňadra má
  42. Snad to teď juž pravdou není,
  43. Je mrtvo srdce bez lásky,
  44. Co písní mojí prokvetlo,
  45. Sen věčný chtěl bych někde dřímat,
  46. Jsem jak ten ubožák nemocný,
  47. Jednou, až v šeru předpeklí
  48. Všichni ptáci odletěli,
  49. Má duše jak ta příroda
  50. Osaměl jsem se svou písní