Oko tvé je lesů hloub,
Jiřík Luděk Moravský
Básně v knize Jak ledy plavaly...:
- Vadnou moje bílé květy – všechno s nimi pro mne vadne,
- Na kraji lesa, kde kořeny mechovím zelené
- Kde se má cesta zatáčí
- Má drahá, věř, že když se stmívá,
- Přišlo ke mně jaro po špičkách a tiše.
- Nemohu za to, co zpívá ve mně –
- Po cestě šel starý žebrák usláblý a chor a bled,
- Já krajem šel, kde slunce juž se sklání
- Noc temná byla, neprůzračná,
- My v rokli vykvetli, kde světla bylo málo
- Nádherný podzim byl, hýřivý, přeplněn divokem krás...
- Přišla jednou teskná tucha v sivých mlhách v ňadru mému,
- Rudě žhavý kotouč slunce po obzoru tiše táh’,
- Mezi námi skála vstává,
- Všude, všude hledával jsem, pro co není v řeči slova –
- V duši stály hnědé stíny, smutně hlavu klonící,
- Po městech bázlivě zamlklých měsíc se procházel,
- Kde jsme se potkali, to alej byla stmělá
- Křičte moje housle staré, když já křičet nemám sil –
- Má oběť marna jest a marno vše, co zpívám...
- V kraj sesmekly se dlouhé stíny steré
- Kraj bílý táh’ se v nekonečno a všude ležel třpytný sníh,
- Kudy jenom chodil jsem, plakalo mé mládí...
- Já bledý pěvec, pěvec smutný
- Jednou se mi mnoho zdálo:
- V zraku vašem skryto mnoho,
- Všechno kolem usínalo,
- Mně anděl zpíval píseň v sny,
- Na nebi v lampách rozžetých
- Vzpomeňte si, moje duše,
- Napadlo rosy do mých snů,
- Bez vás je tak smutno, smutno,
- Nemohu, nemohu uvěřit,
- Byl jsem jak větévka bez květů
- Mně trpěti jest souzeno
- Nikoho již tady nemám,
- Teď věru nevím ani,
- Oko tvé je lesů hloub,
- Zastesk’ si v křoví slavíček
- Den spat juž jde a bílá luna
- K smrti mi smutno... Ňadra má
- Snad to teď juž pravdou není,
- Je mrtvo srdce bez lásky,
- Co písní mojí prokvetlo,
- Sen věčný chtěl bych někde dřímat,
- Jsem jak ten ubožák nemocný,
- Jednou, až v šeru předpeklí
- Všichni ptáci odletěli,
- Má duše jak ta příroda
- Osaměl jsem se svou písní