Po cestě šel starý žebrák usláblý a chor a bled,

Jiřík Luděk Moravský

Po cestě šel starý žebrák usláblý a chor a bled, Po cestě šel starý žebrák usláblý a chor a bled,
 na zašedlý, tvrdý kámen u cesty si tiše sed. Zdálo se mu, že se v tepny horká, žhavá krev mu vlila, ve všech jeho vetchých údech že mu křepčí nová síla, že se jarý plamen zdraví prošleh’ v celé jeho tělotělo, jako by se zašlé mládí z dalekých cest vrátit mělo. S houští větví teplý vítr deště vonných květů smet k žebrákovi, jenž tu seděl usláblý a chor a bled. Vzduch jen sálal. V jeho očích všechno jasným bleskem plálo, zatím co se jeho duši tisíce snů smělých zdálo. Maloval je plným štětcem jenom v samém zlatém ryse: jako hvězdy blýskaly se, jako tóny třepily se – – – Přelét den. – A šedý kámen studí, chladí jako led, na němž dosud žebrák sedí usláblý a chor a bled. Třese se – a jeho oči jako když je ve krev smočí. Suché prsty probírají otčenáše ze klokočí. Tichý žebrák souchotinář do dálky se dlouze dívá na tu bílou, dlouhou cestu, kudy nikdo nechodívá....nechodívá... 15
Básně v knize Jak ledy plavaly...:
  1. Vadnou moje bílé květy – všechno s nimi pro mne vadne,
  2. Na kraji lesa, kde kořeny mechovím zelené
  3. Kde se má cesta zatáčí
  4. Má drahá, věř, že když se stmívá,
  5. Přišlo ke mně jaro po špičkách a tiše.
  6. Nemohu za to, co zpívá ve mně –
  7. Po cestě šel starý žebrák usláblý a chor a bled,
  8. Já krajem šel, kde slunce juž se sklání
  9. Noc temná byla, neprůzračná,
  10. My v rokli vykvetli, kde světla bylo málo
  11. Nádherný podzim byl, hýřivý, přeplněn divokem krás...
  12. Přišla jednou teskná tucha v sivých mlhách v ňadru mému,
  13. Rudě žhavý kotouč slunce po obzoru tiše táh’,
  14. Mezi námi skála vstává,
  15. Všude, všude hledával jsem, pro co není v řeči slova –
  16. V duši stály hnědé stíny, smutně hlavu klonící,
  17. Po městech bázlivě zamlklých měsíc se procházel,
  18. Kde jsme se potkali, to alej byla stmělá
  19. Křičte moje housle staré, když já křičet nemám sil –
  20. Má oběť marna jest a marno vše, co zpívám...
  21. V kraj sesmekly se dlouhé stíny steré
  22. Kraj bílý táh’ se v nekonečno a všude ležel třpytný sníh,
  23. Kudy jenom chodil jsem, plakalo mé mládí...
  24. Já bledý pěvec, pěvec smutný
  25. Jednou se mi mnoho zdálo:
  26. V zraku vašem skryto mnoho,
  27. Všechno kolem usínalo,
  28. Mně anděl zpíval píseň v sny,
  29. Na nebi v lampách rozžetých
  30. Vzpomeňte si, moje duše,
  31. Napadlo rosy do mých snů,
  32. Bez vás je tak smutno, smutno,
  33. Nemohu, nemohu uvěřit,
  34. Byl jsem jak větévka bez květů
  35. Mně trpěti jest souzeno
  36. Nikoho již tady nemám,
  37. Teď věru nevím ani,
  38. Oko tvé je lesů hloub,
  39. Zastesk’ si v křoví slavíček
  40. Den spat juž jde a bílá luna
  41. K smrti mi smutno... Ňadra má
  42. Snad to teď juž pravdou není,
  43. Je mrtvo srdce bez lásky,
  44. Co písní mojí prokvetlo,
  45. Sen věčný chtěl bych někde dřímat,
  46. Jsem jak ten ubožák nemocný,
  47. Jednou, až v šeru předpeklí
  48. Všichni ptáci odletěli,
  49. Má duše jak ta příroda
  50. Osaměl jsem se svou písní