Osaměl jsem se svou písní

Jiřík Luděk Moravský

Osaměl jsem se svou písní,písní Osaměl jsem se svou písní,písní
 jako ptáče v pustém chvojí, v duši bol – a v srdci rány, které nikdo nevyhojí... V duši bol – a v srdci rány, které struny k pláči ladí, rány – že tu bolest v srdci v světě nic juž nenahradí. Rány – které vypravujívypravují, jak se srdce v kámen zvrátí, jak je těžko žíti tady, když se všechno v světě ztratí. A tak sám tu se svou písní lkám jak ptáče v pustém chvojí, v duši bol – a v srdci rány, které nikdo nevyhojí... 61 OBSAH.
Jak ledy plavaly...
Z mých samot.
Vadnou moje bílé květy... Na kraji lesa... Kde se má cesta zatáčí... Má drahá, věř... Přišlo ke mně jaro... Nemohu za to, co zpívá mněve mně... Po cestě šel starý žebrák... Já krajem šel... Noc temná byla... My v rokli vykvetli... Nádherný podzim byl... Přišla jednou teskná tucha... Rudě žhavý kotouč slunce... Mezi námi skála vstává... Všude, všude hledával jsem... V duši stály hnědé stíny... Po městech bázlivě zamlklých... Kde jsme se potkali... Křičte moje housle staré... Má oběť marnámarna jest... V kraj sesmekly se dlouhé stíny... Kraj bílý táh’ se v nekonečno... Kudy jenom chodil jsem...
Písně k mandolině.
Já bledý pěvec... Jednou se mi mnoho zdálo... V zraku vašem skryto mnoho... Všechno kolem usínalo... Mně anděl zpíval píseň v sny... [63] Na nebi v lampách rozžetých... Vzpomeňte si, moje duše... Napadlo rosy do mých snů... Bez vás je tak smutno, smutno... Nemohu, nemohu uvěřit... Byl jsem jak větévka bez květů... Mně trpěti jest souzeno... Nikoho již tady nemám... Teď věru nevím ani... Oko tvé je lesů hloub... ZasteskZastesk’ si v křoví slavíček... Den spat juž jde... K smrti mi smutno... Snad to teď juž pravdou není... Je mrtvo srdce bez lásky... Co písní mojí prokvetlo... Sen věčný chtěl bych někde dřímat... Jsem jak ten ubožák nemocný... Jednou, až v šeru předpeklí... Všichni ptáci odletěli... Má duše jak ta příroda ..příroda... Osaměl jsem se svou písní...
E: jf; 2007 [64]
Básně v knize Jak ledy plavaly...:
  1. Vadnou moje bílé květy – všechno s nimi pro mne vadne,
  2. Na kraji lesa, kde kořeny mechovím zelené
  3. Kde se má cesta zatáčí
  4. Má drahá, věř, že když se stmívá,
  5. Přišlo ke mně jaro po špičkách a tiše.
  6. Nemohu za to, co zpívá ve mně –
  7. Po cestě šel starý žebrák usláblý a chor a bled,
  8. Já krajem šel, kde slunce juž se sklání
  9. Noc temná byla, neprůzračná,
  10. My v rokli vykvetli, kde světla bylo málo
  11. Nádherný podzim byl, hýřivý, přeplněn divokem krás...
  12. Přišla jednou teskná tucha v sivých mlhách v ňadru mému,
  13. Rudě žhavý kotouč slunce po obzoru tiše táh’,
  14. Mezi námi skála vstává,
  15. Všude, všude hledával jsem, pro co není v řeči slova –
  16. V duši stály hnědé stíny, smutně hlavu klonící,
  17. Po městech bázlivě zamlklých měsíc se procházel,
  18. Kde jsme se potkali, to alej byla stmělá
  19. Křičte moje housle staré, když já křičet nemám sil –
  20. Má oběť marna jest a marno vše, co zpívám...
  21. V kraj sesmekly se dlouhé stíny steré
  22. Kraj bílý táh’ se v nekonečno a všude ležel třpytný sníh,
  23. Kudy jenom chodil jsem, plakalo mé mládí...
  24. Já bledý pěvec, pěvec smutný
  25. Jednou se mi mnoho zdálo:
  26. V zraku vašem skryto mnoho,
  27. Všechno kolem usínalo,
  28. Mně anděl zpíval píseň v sny,
  29. Na nebi v lampách rozžetých
  30. Vzpomeňte si, moje duše,
  31. Napadlo rosy do mých snů,
  32. Bez vás je tak smutno, smutno,
  33. Nemohu, nemohu uvěřit,
  34. Byl jsem jak větévka bez květů
  35. Mně trpěti jest souzeno
  36. Nikoho již tady nemám,
  37. Teď věru nevím ani,
  38. Oko tvé je lesů hloub,
  39. Zastesk’ si v křoví slavíček
  40. Den spat juž jde a bílá luna
  41. K smrti mi smutno... Ňadra má
  42. Snad to teď juž pravdou není,
  43. Je mrtvo srdce bez lásky,
  44. Co písní mojí prokvetlo,
  45. Sen věčný chtěl bych někde dřímat,
  46. Jsem jak ten ubožák nemocný,
  47. Jednou, až v šeru předpeklí
  48. Všichni ptáci odletěli,
  49. Má duše jak ta příroda
  50. Osaměl jsem se svou písní