Nedělní jitro.

Ferdinand Tomek

V myšlénky jsem zabrán stanul v lese. Jsem tu jako v chrámě: nad mou hlavou smaragdová stromů klenba pne se a mně zdá se, andílků že smavou tvářičku zřím v listí kolkolem. Modré zvonky ve vysoké trávě na mši svatou sezvánějí právě, les se chvěje sladkým hlaholem. Dozvonily – posvátný klid všude... Ale náhle v chrámě divný ruch: zvuky sladké dorážejí v sluch, jak když někdo na housličky hude, mohutný teď chorál zazvučí, jak by v skrytu hrál kdos na varhany. V svaté hrůze hledím na vše strany, s rozpjatou pak padám náručí... V srdce, jež mi mocněji teď bije, vchází kněžka – božská Poësie.

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

57. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V duši stály hnědé stíny, smutně hlavu klonící, (Jiřík Luděk Moravský)
  2. Jako poutník k svaté hoře (Adolf Heyduk)
  3. 5. Nade stromy v tichém letu (Karel Babánek)
  4. HLASY (Alfons Breska)
  5. Zvony. (Rudolf Bort)
  6. NA LORETĚ. (Irma Geisslová)
  7. Romance o bledském zvonečku. (Otakar Mokrý)
  8. 10. Umru – šumote ty jemný! (Václav Bolemír Nebeský)
  9. Šťastné zákoutí. (Emanuel z Čenkova)
  10. V ROZVALINÁCH (Alois Jirásek)