Po městech bázlivě zamlklých měsíc se procházel,

Jiřík Luděk Moravský

Po městech bázlivě zamlklých měsíc se procházel, Po městech bázlivě zamlklých měsíc se procházel,
ubledlý, nemocný, chorý. Nebe se točilo v rozsáhlý kruh, souhvězdí za obzor padala v dálkách....dálkách...
Po břehu potoka chodil jsem zadumán, rozplakán... Voda se měnila ve sklo, na dně se blýskala rozteklá rtuť (v křovinách smaragdy zaplály na dně)dně). Do stromů temno se stavělo s tajeným dýcháním. Ve žhavé, hořící lebce jediná myšlénka chtěla mi kvést – v duši se točilo klubíčko zmijí. Po břehu potoka chodil jsem zadumán, rozplakán, na laně čekal jsem z lesa. Stříbro jsem chodíval z potoka pít... Čas mával křídloma rychle a rychle....rychle... 25