Má oběť marna jest a marno vše, co zpívám...
Má oběť marna jest a marno vše, co zpívám...
Mé žertvy uhasly, jež za nocí jsem vznítilvznítil,
tma v háji krčí se a do prázdna se dívám,
kdy měsíc uhasl, jež hvozdem žití svítil.
O stupně chrámové jsem rozbil svoji hlavu
a bolem roztrhal jsem celé roucho svoje,
a když jsem bojoval kdys proti stínů davu,
já marně podnikal jsem vždycky svoje boje...
Teď na mém oltáři juž každý kámen studí
a v chrámu děsno je, kde had se plazí travou.
Jen časem netopýři u klenby se budí,
když roje vzpomínek mi táhnou těžkou hlavou.
Na stupních sedávám a divoké sny mívám.
Tu schoulen čekám jen až srdce mé se stiší,
když marna oběť má a marno vše, co zpívám...
Já kněz jsem nešťastný, jejž nikdo nevyslyší...
28