Kudy jenom chodil jsem, plakalo mé mládí...

Jiřík Luděk Moravský

Kudy jenom chodil jsem, plakalo mé mládí... Kudy jenom chodil jsem, plakalo mé mládí...
Utíkal jsem v samoty utichlé a opuštěné, za cestami v modru hor soumrakem se tmících. Utíkal jsem do rovin rozepjatých šířkou od obzoru k obzoru, do dolů jsem utíkal, v jejichž hloubce daleko temně voda hřměla. Utíkal jsem, utíkal... Neuprch’ jsem přece: v skalách na mne čekal sup, na rovinách šakalové... Do těch dolů rozlehlých přišlo za mnou všechno. Moje mládí ubledlé na rohoži leží... (Dole voda burácí.) Jak se na ně podívám, jak by tisíc bodlo včel v duši rozbolenou: Nastavuje mládí mé rozbodané ruce... „Podívej se, podívej...“ Vyčítá mi – rozplakané – vyčítá mi ve vzlykání. Ubohé mé mládí... 31

Kniha Jak ledy plavaly... (1900)
Autor Arnošt Kučera