Byl jsem jak větévka bez květů

Jiřík Luděk Moravský

Byl jsem jak větévka bez květů Byl jsem jak větévka bez květů
tušící matně jen podletí v době, kdy na tisíc ptačátek o lásce zpívat se rozletí.
Zpívala ptáčata ve světě – ozvěna v srdci mi zvučela,zvučela. A to již poprvé v poupatech bohatě láska mi pučela. Nebránil jsem se... Cítil jsem v ňadrech jak bohatě vyhání – vždyť tenkrát neznal jsem zármutku, neznal jsem bolu, ni zklamání. A tak jsem později zaplakal s hnízda jak ptáčátko shozené, v ňadrech svých lásku juž v rozkvětu a srdce tisíckrát zbodené. Snad se mi rány juž zahojí, uvadne láska má v rozkvětě... Vždyť jsem teď pěvec jen nešťastný, ve všem juž zklamaný na světě. 45