Jsem jak ten ubožák nemocný,

Jiřík Luděk Moravský

Jsem jak ten ubožák nemocný, Jsem jak ten ubožák nemocný,
kterého smrt dechem poleká, čeká již v úzkosti na jaro. Bůh ví, zda přece se dočeká.
A je má nemoc tou nejhorší: snesla se k srdce až k hlubinám. Po ní jen jedno mi zůstalo: na štěstí ztracené vzpomínám. A tam jsem člověkem nešťastným, kam mne má vzpomínka zahání: Liluško – v lásce být oklamán, v světě to nejhorší zklamání... 57