Po smrti dědově.
Mha padá z oblak špinavých, a pusto
je v mrtvé řadě domů v mraky trčící.
Čtu otcův list. Náš děda týden dřímá
u kostí bábiných pod šedou zvonicí. –
Dojista sousedům, již otevřeli dříve
tu bránu, za níž mizí slzavý náš svět,
svým kamarádům, s nimiž kdysi býval
gardistou udatným, když mužnou silou kvet’,
dnes na věčnosti věrně vypravuje,
co nového v tom koutku naší planety,
kde spolu v starodávné počestnosti
městskými statky moudře vládli před lety.
A rmoutí jistě staré měštěníny
ty úřady a školy, kterých nebylo...
„Přirážky obecní jsme neplatili,
oves byl v ceně, za len víc se tržilo!“
15