Po smrti dědově.

Jan Karník

Po smrti dědově.
Mha padá z oblak špinavých, a pusto je v mrtvé řadě domů v mraky trčící. Čtu otcův list. Náš děda týden dřímá u kostí bábiných pod šedou zvonicí. – Dojista sousedům, již otevřeli dříve tu bránu, za níž mizí slzavý náš svět, svým kamarádům, s nimiž kdysi býval gardistou udatným, když mužnou silou kvet’, dnes na věčnosti věrně vypravuje, co nového v tom koutku naší planety, kde spolu v starodávné počestnosti městskými statky moudře vládli před lety. A rmoutí jistě staré měštěníny ty úřady a školy, kterých nebylo... „Přirážky obecní jsme neplatili, oves byl v ceně, za len víc se tržilo!“ 15