Českým jarmarkem.

Českým jarmarkem.
Tím českým jarmarkem chodil jsem rád – jen když si vzpomenu, musím se smát! Co jsem tam viděl – ač není to novým, přec vám to povím. Panenky buclaté na mne se smály, na nohách dřevěných pitomě stály, v objetí lákaly, jak se kdo kouk’, kolem se točily, jak vítr fouk’! Husárků na koni viděl jsem dost, do trubek vřeštěli, až jsem měl zlost. Panáčky dřevěné, hloupičké, hloupé, z kterých se banálnost jak slupka loupe, loupe se den co den – na duši sprosté nová hned roste. Ať jsem šel kamkoli vrchem i dolem, pár němých oveček páslo se kolemkolem, kam beran zaměřil, všecky se hnaly, bít do svých kožichů den ze dne daly, vlny jim stříhali rok co rok víc, a – dobré ovečky neřekly nic. – – – Skoro by mne bylo k pláči zarmoutilo: na jarmarce málo pěkných srdcí bylo! 19 Všude zřel jsem ozdobené skvělým leskem pozlátka s malým očkem přimhouřeným – pokladničky prasátka. V rodinách vždy v úctě byly, každý měl je rád, kořil se jim na mou věru i sám magistrát. Do cesty se všude pletly, i kde Musy pělypěly, pokladničky zlata zvukem rády zadrnčely; každý koncert pokazily hrubým hlasem – kop’ jsem do nich časem. – – – Šel jsem domů po jarmarce, hasla slunka zář... usadil se na pekelci, a chyt’ slabikář. 20