Nokturno.

Jan Karník

Nokturno.
Sklonilo se slunko v rubáš rudých par a v dalekém moři hasne jeho žár. Kadidlová vůně vane z pohoří, měsíc z nebes tůně bled se vynoří. V azurových vlnkách plove jeho srp, v stříbrolesklý závoj zahalil náš krb. Bezvětří je tiché. S čela mizí mrak, Tobě když, má Psyche, v tmavý hledím zrak. Zaševelil jizbou spících dětí dech – úsměv blaha used’ v růže na Tvých rtech. Cítím, zásvit štěstí odtud na mne plá: Žes Ty u mé cesty příkré rozkvetla! 59