Ulice chudých.

Jan Karník

Ulice chudých.
Jak sirotci v klín vdovy ustarané se k zemi krčí hlouček baráků. Zde Bída stezičky má vyšlapané, Hlad vyje zde a loví v stínech soumraku. Dým ze smrčí se vzduchem plazí tady jak kolem rakve vůně kadidel, střech nízké hřebeny – toť hrobů řady, zář rudá v okénkách – jak oči strašidel. V komůrce vlhké světlo bliká plaše a teskně líbe dětských čtvero hlav – ten tkadlec jak by tkal jen na rubáše, tak smutnou, smutnou notou rachotí mu stav! Zvon vzdálený když v půlnoci se chvěje, všem bludným duchům pozdrav dávaje, Smrt bělokřídlá tichounko sem spěje a souchotivá těla nosí do Ráje... 18