Ulice chudých.
Jak sirotci v klín vdovy ustarané
se k zemi krčí hlouček baráků.
Zde Bída stezičky má vyšlapané,
Hlad vyje zde a loví v stínech soumraku.
Dým ze smrčí se vzduchem plazí tady
jak kolem rakve vůně kadidel,
střech nízké hřebeny – toť hrobů řady,
zář rudá v okénkách – jak oči strašidel.
V komůrce vlhké světlo bliká plaše
a teskně líbe dětských čtvero hlav –
ten tkadlec jak by tkal jen na rubáše,
tak smutnou, smutnou notou rachotí mu stav!
Zvon vzdálený když v půlnoci se chvěje,
všem bludným duchům pozdrav dávaje,
Smrt bělokřídlá tichounko sem spěje
a souchotivá těla nosí do Ráje...
18