Zapomenutá stráž.

Jan Karník

Zapomenutá stráž.
Nad zaleknutý kraj noc rozkládá se šírá; jak dýmy obětní mha zahaluje hory, – třepetný trubek hlas kdes mezi lesy zmírá a halas junáku se tratí v tmavé bory. Ti jedou vesele vstříc královskému městu, ti jedou bujaře, snad útokem juž ženou – a já zde musím stáť, za druhy střežím cestu, a tuším, zoufaje, že na mne zapomenou. Sníh hustě napadne, zbraň v skřehlé třímám ruce, svých přátel volám zpět – a černá noc kol mlčí... jsem sám, jsem opuštěn, a zřím jen v kruté muce, jak v lesní hlubině se svítí oči vlčí –. 57