Lyrikův povzdech.

Jan Karník

Lyrikův povzdech.
Že nejsem básník – dobře vím! To není zázrak, najít rým – leč z Kastalských já nepil zřídel, můj chromý Pegas nemá křídel! Ó nešťastná ta hodina! V čas mládí přátel družina mne zlákala v sad věčné krásy – dnes člověk s hanbou vyčítá si, proč neutek’, když poznal hned, že neobjeví nový svět, že noha jeho květy ničí, jako když kozel zahradničí. Nuž, dobré Musy, odpusťte, mne ze svých sadů propusťte, a jelikož prý schnete strachy, před lyrickými větroplachy, zřetelně u bran na bidlo vyvěste toto pravidlo: Kdo ošumělé skládá písně, vstup zakázán mu budiž přísně! 89