V noci.

Jan Karník

V noci.
I.
Neviděn a neslyšen po špičkách tu chodí Sen, kolébavku šepce zticha, na čelo mým dětem dýchá, a mé ženě v bílém loži holubicí v skráň se složí. Nad básníka knihou bdím, patře okem blouznivým v duchů turnaj velkolepý – a než Sen mi víčka slepíslepí, ještě chvátám se vzpomínkou domů, do hor, za maminkou... II.
Klid hluboký jak v mořské tůni....tůni... jen plamen chvilkou zasyčí, jak had, jenž v lese na výsluní se plazí v suchém jehličí. 84 Čas chvátá k břehům Věčna píle... v tom těžké kroky zaslech’ jsem, to kdos, jenž ušel valné míle teď stanul znaven pod oknem. Strach neznámý mne nutí bdíti a v němé hrůze čekati – snad, že mám na vždy odejíti, ten poutník chce mne vyzvati. 85