V noci.
I.
Neviděn a neslyšen
po špičkách tu chodí Sen,
kolébavku šepce zticha,
na čelo mým dětem dýchá,
a mé ženě v bílém loži
holubicí v skráň se složí.
Nad básníka knihou bdím,
patře okem blouznivým
v duchů turnaj velkolepý –
a než Sen mi víčka slepíslepí,
ještě chvátám se vzpomínkou
domů, do hor, za maminkou...
II.
Klid hluboký jak v mořské tůni....tůni...
jen plamen chvilkou zasyčí,
jak had, jenž v lese na výsluní
se plazí v suchém jehličí.
84
Čas chvátá k břehům Věčna píle...
v tom těžké kroky zaslech’ jsem,
to kdos, jenž ušel valné míle
teď stanul znaven pod oknem.
Strach neznámý mne nutí bdíti
a v němé hrůze čekati –
snad, že mám na vždy odejíti,
ten poutník chce mne vyzvati.
85