Helence.
Obloha mlhou zahalena,
prach víří v šedých ulicích....ulicích...
kdes kolovrátek vlašský hraje
a z pavlače zní dětský smích.
Je květnové dnes odpoledne.
Tam u nás jeden květ a jas,
tam máj má líce zruměněné
a bujný, vonný, zlatý vlas.
K nám denně v snivé tiché chvíli
mou mysl touhy zavějí,
kde moje milá tmavovláska
lip stinnou kráčí alejí.
Snad toužně hledí v českou stranu
přes zelenavých vrchů řad,
kde v širé dáli Praha skryta
i ten, jenž má ji k smrti rád.
Snad toužně hledí k českým krajům,
snad zrak ji vlhne slzami,
a já zde hledím v zanícení –
na střechy kryté taškami.
51
Můj Bože, nedej, nad knihami,
z nichž vědy čerpám zlatý pel,
bych zaslepen snad učeností
svou milou líbat zapomněl!
1894.
52