Noc byla...
Noc byla pustá a všecky hvězdy
tonuly ve vlnách dusivé mlhy
nad smutnou zemí.
Tenkrát jsem vyjel s vranýma koňma
bouři vstříc, mrakům vstříc, peklu vstříc,
k zoufalé Smrti!
Burácel němou, osleplou nocí
divoký vůz můj, pod jeho koly
hořela tráva.
Řídil jsem koně, šíleným zrakem
jásavě vítal skálu a propast –
smrtelné lože!
Jako když stožáry rozťaté bleskem
v hlubiny klesnou, prokletý vůz můj
v rokle se sřítil –.
Mlčela Noc. Já v štěrku a blátě
ležel jsem v mrákotách a krve ručej
řinul z mé hlavy....hlavy...
53
Vzdech bílých perutí, sladký a tichý,
jako dech anděla nad spícím dítkem,
zašuměl kolem.
Přišlas Ty ke mně, do svého klína
vložilas bídnou, zsinalou hlavu,
krvavé vlasy.
Hladilas čelo, líbala oči....oči...
Vlnivý hymnus panenské hrudi
vzkřísil mne k lásce. –
– – –
Viděti budou bídáci slepí,
slyšeti budou žebráci hluší!
Otevřte brány! Zapalte věže!
Strhněte hradby! Nastelte růží!
Vítejte Lásku!
54