Podzimní motiv.
S ocůnky a jiřinami
ve vadnoucí zeleni
zamlklými pěšinami
tiše kráčíš, Jeseni.
Zůstáváš vždy věrna sobě,
leč já nitro proměnil;
druhdy city v této době
peluňkem jsem kořenil,
v babím letu přízrak Smrti
chvěl se svadlým nad listem,
Osudu krok, vše jenž drtídrtí,
zřel jsem v mechu zlatistém.
Smutné roucho nočních fial
nosit verš můj unylý,
tragickou vždy masku přijal,
ve svém stesku zavilý.
Letos v klidné veselosti
zřím sežloutlé listoví,
pátraje, zda slivy hostí,
které sbírám synkovi.
80
Štěpy ze staletých buků
s vonným kmenem jedlovým,
s něhož v letě znělo „kuku“
sladkým hlasem kovovým,
chystám pro ty zimní sloty
útulnému krbu vděk,
odkud podle staré noty
hude kouzlo pohádek.
Nechať drsný vítr vane –
já své jaro zakleté
uzřím čarným proutkem stkané
zraky svého dítěte.
81