Narcisky.
(Památce Jana Tesaře.)
Rozkvetly narcisků hlavičky stkvělé,
bílé jak družičky o Božím Těle.
Když hvězdou stříbrnou ze zahrad kynou,
obláčky vzpomínek v obzor můj plynou.
Na tebe myslím, náš Jeníku drahý,
jak jsi nám ztratil se za Věčna prahy,
dřív než Ti povadly ruměnce mládí –
a my tě mívali, hochu, tak rádi!
Než smrti polibkem stuhly tvé žíly,
milovals v jarní čas narcisek bílý.
Spíš v dálné končině, v neznámém hrobě,
nemohu kytičku donésti tobě.
Vesna když vrací se s poupaty máje,
vídám tvůj tichý stín na prahu Ráje.
Tam jsou ti zářivé andělu čety
vzpomínkou, náhradou za milé květy....květy...
83